Nejlepší kočičáci pod sluncem

Micínka potkala nehoda!

31.07.2009 08:41

Musím Vám napsat, co se mě včera v podvečer stalo. Od doby, co nám sundali lešení, na balkon nemusím. Jednou, dvakrát denně - hlavně v podvečer na pár minut. Sednu si na parapet a dívám se kolem. Pozoruji lidi na chodníku, čichám přírodu jak voní a po chvilce se vrátím domů. Tam je mě prima. Jenže včera - vím já jak se to seběhlo? - slyším babičku jak volá: „Jirko, Micínek je pod balkonem!“ A já neskutečně plakal. Skoro řval od bolesti. Šok, nevěděl jsem co se děje, z tlaminky mě tekla krev.

Děda byl dole v cuku letu. Spíš v letu. Ale to už jsem byl na balkoně v přízemí, kam jsem se dostal ani nevím jak. Děda se mě snažil protáhnout přes tyčky, jenže to nešlo.Jak jsem se tam dostal sám? Taky nevím. Hrozně jsem se bál. Nevěděl jsem stále co se stalo a proč nejsem doma u babičky. Ve strachu jsem se zadrápl všemi tlapkami do dědy, ale nepustil. Neustále mě dostával ven. Z tlaminky mě tekla krev, děda se snad třásl víc než já.
Doma jsem hned zalezl do kouta a začal pomalu umírat. Otlučený, zkrvavený, chtělo se mě strašně spát. Sobota, veterinář až v pondělí. Zlomeného, jako tenkrát, nebylo nic. Nějaké vnitřní zranění? Naši nevěděli. Jen se modlili, abych se z toho dostal. Ráno jsem byl malátný, bez nálady, bez chuti jíst nebo pít. Vypadalo to se mnou špatně. Naši neustále kolem mě, babička plakala, děda taky natahoval.
Po obědě šel mě děda koupit konzervu Gourmet Gold. Říkal, že kdybych ani tu nejedl, tak to bude moc a moc špatné. Lidičky, tu já měl jen několikrát. To je ale papáníčko. To je jako pro nemocného poctivá slepičí polévka, co jednoho postaví na nohy. Sotva jsem ucítil její vůni, s bolestí a námahou jsem vstal a dal se do ní. Nevím, proč babička s dědou měli takovou radost? Takovou mlsotu si nemůžu nechat ujít. Pokud mám umřít, tak až po jejím spapání. Mám ji už v sobě. Poprvé od včera jsem se umyl, olízal tlapinky a teď spokojeně spinkám vedle dědy. Určitě tu konzervu nekoupil jenom jednu, jak ho znám. Tak se už těším na večeři. Vypadá to, že budu brzy zase v pořádku. Ale balkon je pro mě třináctá komnata. Mám doživotního zaracha. Dnes mě to neva. A snad už to tak bude napořád. Už nikdy bych se nechtěl tak natlouct.
Takže vy dva rošťáci, kteří lezete po zábradlí (vím všechno!) přečtěte si to a kdykoliv vás napadne tam zase skočit, vzpomeňte si na mne. Ještě dnes mě bolí celý kocourek. Ještěže mám kožíšek a nejsou vidět ty modřiny po celém těle.
Ahojky a dejte na mě. Mňauky.

 

https://www.elodia.cz/