Poskytni kočce lásku a ona se postará o tvou duši.

Flopynka dostala další dopis od Micínka!

25.09.2008 03:57

18.09.2008 00:00

Ahojky Floppynko!

Čas plyne, věci se různí, co bylo včera dnes už neplatí. Dospěláci říkají: „To už je takový život.“ Prdlajs. Nevěřím na to. Pořád platí že jsi moje kočičenka a že Tě mám rád. Napsala mě onehdy Bettynka. Snad nebudeš žárlit. Mám vás obě rád. Obě jste krásné kočičí dámy. Bettynka má na její původ nějaké papíry, jak psala. Přesto se chce se mnou kamarádit. No mňoukni. Není to úžasné? Být ona člověkem, chodí s nosánkem nahoru a k obyčejnému kocourovi se nehlásí. Ty budeš vždycky moje nevěsta, Floppynko. Kdepak bych si já mohl pomýšlet na kočičí šlechtičnu. Přesto je víc než zlatá že se ozvala a nabídla mě kamarádství. Tak budeme kamarádit ve třech. Platí?
Musím Ti napsat, moje milá, co se mě nedávno stalo. Myslím si ale, že nejlíp to převypráví děda, tak ho nechám, ať datluje. Já se zatím schoulím na sedačku vedle něj. Neboj. Budu ho očkem pozorovat jestli není mimo a nepíše bláboly.
Tak jo. Začnu, když to Micínek nechal na mě. Bydlíme v paneláku, náš a sousední balkon je spojený parapetem. Když jsme si Micínka pořídili, samozřejmě začal chodit k sousedům. Ptali jsme se jestli to nevadí. Vždycky paní sousedka řekla že ne a Micínek dokonce chodí k nim do bytu!!! Domluvili jsme se, že pokud nastane nějaký problém, tak že nám to řekne. Dva roky nic. Pohoda. Předevčerem jdeme s babičkou domů, z balkonu vedle nás se ozve: „Můžete přijít na balkon?“ Tušil jsem, že něco není v pořádku.
Otevřeli jsme dveře bytu, za kterými jako pokaždé byl Micínek a vítal nás. Říkám mu: „Micínku, asi je na tebe stížnost. Paní sousedka…“ Nestačil jsem dopovědět, Micínek utekl pod sedačku a zůstal tam moc dlouho. Nikdy to nedělá. Málem se tam už nevejde. Přesto se tam nasoukal a koukal mu jen čumáček. Dlouho, moc dlouho jsme ho přemlouvali že se nic neděje a nemusí se ničeho bát.
Ale teď už to musím vzít do vlastních tlapek já, protože jak znám dědu, psal by i věci, které nikoho nezajímají. Takže tlapky na klávesnici, vzpomenout si na prstoklad a je to tady.
Co se vlastně stalo? Jako každý správný kočičák každé ráno si zajdu k misce s travičkou. To už máme tak zařízené, že když začne uvadat, jdeme s dědou na balkon a zasadíme travičku novou. Já tím vlastně začínám snídani. Bez travičky ani ránu. Jenže tu travičku musím nějak dostat z tělíčka ven. To není jako když potřebuji na záchod. To vydržím a udělám to kde se patří. Jenže to blinknutí přišlo moc rychle. Nestačil jsem doběhnout domů a vyklopil jsem to u sousedů. Mají jednoroční batole, které už chodí na balkon. A paní sousedová to tam našla.
To je všechno, kočenko. Mám teď omezený výběh, ale mě to neva. Veškerý čas trávím u babičky na klíně nebo u dědy.
Jenže další problém. Zítra přijede teta Brigita s rodinou. Znám je všechny. Mám je očichané do posledního atomu. Vždycky se na ně těším. Ale přivezou i Čikinu. Čtyřměsíční psí štěnátko. Vím, jak se zachovám? Jak se zachová ona? Jak se budeme snášet. Drž mě, Floppynko, tlapinky. Jak to všechno proběhlo Ti napíšu zase příště. Mňauky.

 

© verjavor 2008-2010, 2021...

Tvorba www stránek zdarmaWebnode