Nejlepší kočičáci pod sluncem

Krátké psaní

26.05.2009 22:53
..od Micínka.

 

Milá Floppynko!

Slíbil jsem Tvé paní napsat. Příští týden. Ale zbývá dost času než přijede teta s tou protivnou Čikinou, před kterou se schovávám pod sedačku. Je to pes ženského rodu. Když zde byla asi před 14 dny, děda, potvorák jeden, mě chytil a přinesl mě v náruči před ni. Nic moc. Byla sice hodná, neštěkala, ale já ty psy nemusím. Zvlášť, když přijdou do mého hájemství a nedovolí se. To přece nejde. Až ji naučí slušnosti, až se dovolí a podá tlapku ke smíření, tak možná jo. Dřív ale ne.
Ale to jen na okraj. Poslal jsem Ti fotku Šmudlíka a Kubíka. Co já o nich neustále slyším! Tak třeba: Kubík seděl na balkonovém zábradlí. Šmudlík, ten provokatér, zničehonic se k němu přikradl a… duc do něj. Kubík, chudáček, kterému Šmudlík jako starší někdy dělá schválnosti, spadl pod balkon do trávy. Šmudlík měl z toho kočičí radost a díval se, jak Kubíček pod balkonem prosí že chce domů.
Taky se stalo, že Šmudlík zlobil a teta ho dala na balkon se vyvětrat z jeho neustálých lumpáren. Večer, když šli spát, vzpomněla si, že musí Šmudlíka pustit do bytu. Fííííha. Ten rošťák tam nebyl. Ani pod balkonem. Ve čtyři hodiny ráno rodinu probudil hlasitým mňoukáním. Chtěl domů. Jasně že všichni chtěli ještě dospat do ranního kuropění. Ale ten prosebný hlas byl tak silný, že se dalo udělat jediné: Sejít dolů a toho rošťáka vzít domů.
To stejné se stalo i na dnešek v noci. Šmudlíkovi se ten noční výlet zalíbil, takže brzy zvečera skočil z balkonu zase na trávu a hurá pryč. Čas od času přišel buď pod balkon, nebo na druhou stranu pod okno. Ukázat se, jaký je frajer. Několikrát. Provokoval, lumpík jeden stálým mňoukáním. Jeho páníček s Lukáškem ho chtěli vzít domů. Protože ten potvoráček seděl pod balkonem a prosil se domů. Sotva se ale k němu přiblížili, utekl jim. Opakovalo se to několikrát. Hrál si s nimi tak dlouho, že se rozhodli ho nechat venku. V noci přišla bouřka a pořádný liják. A pod okny se ozývalo srdcervoucí mňoukání. Šmudlík se neměl kde schovat a chtěl domů.
S těmi dvěma si člověk užije. Šmudlík už měl několikrát sbaleno a hrozil mu vyhazov. Stejně jako mně v mých zlobivých letech. Přesvědčil jsem tetu a strejdu ať to vydrží, jako to vydrželi naši se mnou. Dnes o mně ani nevědí. Spinkám, pinkulinkám celé dny. Mezitím přijdu za babičkou, za dědou, nechám se drbat pod bradičkou, hladit po celém těle a je mně dobře. Pak si jdu zobnout masíčko a zase pinkám. Ó, jak je mně dobře.
Tak ahojky, Flopítko moje milované a měj se hezky. Pozdravuj Mikuláše a tetu Veroniku. Mám ji rád. Mňauky.

 

https://www.elodia.cz/